Na Maledivách ztroskotá hydroplán, který má na palubě třicetiletou učitelku z Chicaga Annu a šestnáctiletého Týdžeje. Byli to jeho rodiče, kdo pronajal na prázdniny dům na ostrově a najal Annu, aby Týdžejovi pomohla dohnat učení, které zameškal kvůli své vážné nemoci. Týdžej z letního učení příliš nadšený není, což by již od začátku knihy hodnotil nejeden čtenář jako mladicky hloupě nastavený žebříček hodnot. Vzdělání je přeci k nezaplacení. Zvlášť, když učitelka je už od prvních stránek knihy popisována jako sexbomba se smyslem pro humor a nevyhovujícím partnerem.
Anna a Týdžej nejsou připraven na život na pustém ostrově. Ani jeden z nich nemá žádné zálesácké vědomosti, a tak prakticky od počátku bojují o přežití – neumí rozdělat oheň, sehnat jídlo ani vodu. Autorka je k nim však milosrdná a dává jim nalézt základní vybavení v podobě nářadí v opuštěné chýši a po moři jim posílá i jedno z jejich zavazadel. Ač čtenář již od počátku tuší, že „tady k něčemu musí dojít“, autorka nechává vztah mezi Annou a Týdžejem rozvinout se postupně. A ano, samozřejmě ani v milostném románu není pro americkou kulturu přípustný sex s nezletilcem, takže na žhavou plážovou scénu si čtenářka musí počkat několik kapitol a chudáci trosečníci několik let.
Při čtení milostné literatury americké produkce se ale člověk musí připravit na vícero klišé a moralizujících podprahově sdělovaných informací než jen těch týkajících se sexu. A tak se v milostném příběhu z Malediv objevuje narážka na 11. září. Americký pas sice nevlastním, ale pevně věřím, že po několika letech na ostrově bych se v prvním telefonátu s rodiči k tomuto tématu nedostala. A protože klišovité dramatičnosti je třeba notná dávka, nechybí ani vlna tsunami. Anna a Týdžej nejsou připraven na život na pustém ostrově. Ani jeden z nich nemá žádné zálesácké vědomosti, a tak prakticky od počátku bojují o přežití – neumí rozdělat oheň, sehnat jídlo ani vodu. Autorka je k nim však milosrdná a dává jim nalézt základní vybavení v podobě nářadí v opuštěné chýši a po moři jim posílá i jedno z jejich zavazadel. Ač čtenář již od počátku tuší, že „tady k něčemu musí dojít“, autorka nechává vztah mezi Annou a Týdžejem rozvinout se postupně. A ano, samozřejmě ani v milostném románu není pro americkou kulturu přípustný sex s nezletilcem, takže na žhavou plážovou scénu si čtenářka musí počkat několik kapitol a chudáci trosečníci několik let.
Překvapivé, a překvapivě dobré, na románu Tracey Gravis Graves je, že nekončí záchranou nahých trosečníků z pod palem, jak by člověk očekával, ale mapuje jejich osudy i po návratu. A podle mne mnohem uvěřitelněji než život na tropickém ostrově (ano, rýpavý čtenáři, návštěvu exotických ostrovů už mám za sebou). Přináší pohled na medializaci lidských katastrof, soudní spory s nimi spojené, narušené rodinné vztahy i trvalost vztahů vzniklých pod nátlakem extrémní situace. A pochopitelně problematiku vztahu s velkým věkovým rozdílem. Je škoda, že tuto část autorka nepropracovala, protože by mohla být sama o sobě základem pro zdařilý román. Takto ale netřeba mít velká očekávání – rozbor závažných společensko-morálních témat se nekoná, happy end ano.
Tracey Gravis Graves si původně musela vydat knihu Na ostrově sama. Mezi nakladateli zájem nevzbudila. Chudáci, později si museli rvát vlasy. Čtenářky se po této knize mohly utlouct. A já se vůbec nedivím. Tato kniha je přesně to, co žena potřebuje, když se jí nedaří v práci nebo ve škole, manžel nebo partner je zralý na sbalení kufrů a děti a domácí zvířata zlobí a kvílí. Ráj. Klid. Láska. Literární kvality ale nečekejte. Porovnám-li Tracey Gravis Graves s níže hodnocenou Colleen Hoover, nevyjde z toho příliš dobře. Pohodové čtení navíc trochu kazí i český přepis jména Týdžej. Někdy je ale trocha nedokonalosti a iluze přesně to, po čem naše srdce touží.
Na ostrově, Tracey Garvisová Gravesová, Euromedia Group - Ikar, 2013
