I proto, že po minulém
případu se Harry Hole přemístil do Hongkongu, kde utápí svůj žal ze „ztráty“
Olega a Ráchel v alkoholu, drogách a sázení, a je třeba ho nalákat zpět do
Norska. Samozřejmě, že k tomuto účelu nejlépe poslouží krásná žena. A tak se na
scéně objevuje nová postava, policistka Kaja. Zpátky však stárnoucího detektiva
nenaláká na ani svůj vzhled ani na nový případ sériového vraha, ale na Harryho
nedořešené rodinné poměry. Nebyl by to však Jo Nesbø, kdyby rodinný život
detektiva, postavu vraha a krásnou kolegyni v příběhu pořádně nevyužil a
nepospojoval dějovými linkami.
Vrah si v tomto příběhu
nevybírá své oběti zcela náhodně. Zjistit jeho totožnost a pojítka mezi oběťmi
tentokráte znamená vytáhnout paty z Osla (po důkladném prozkoumání všech
místních stop, pochopitelně) a hledat v opuštěné sněhem zaváté norské
krajině i v horké Africe. A tentokrát nebude Harry Hole čelit jen
vyšinutým jedincům, o které pochopitelně také nepřijdeme, ale i různým
přírodním živlům.
Levhart je silný a má
všechno. Napětí, násilí, sex i dobrou muziku. Nechybí nejhorší rysy lidské
povahy a to nejen u padouchů, ale jak už jsme zvyklí i u detektiva, který by
měl být „prodlouženou rukou spravedlnosti a pořádku“. Ale ten, chudák, dostává
v osmé knize pořádně zabrat. Kromě dočasných ztrát ho v životě čekají
i ztráty fatální. Situaci mu neulehčuje ani napjatá atmosféra mezi jednotlivými
norskými vyšetřovacími složkami. A zrada. Ale na tu už by měl být přece zvyklý?
Dále jsou tu ještě jeho vlastní démoni. Ne, ani tentokrát se nepolepší a
nestane se z něj sympatická postava a spořádaný člověk. Ale možná právě
proto, je Harry Hole ten nejlepší detektiv. Osmá z holeovské série má řadu nej. Čtenáře asi nejvíce potěší to do očí bijící – je zatím ze všech nejtlustší! Ano, užijete si s ní dlouho. Další nej už ale rozhodně tak příjemné není. Levhart je určitě nejdrsnější (i když mi to možná nebudete věřit, máte-li v živé paměti ještě Sněhuláka. -pozn. Naily). Pro mne už byl tentokrát realistický popis násilí a mučení trochu moc. Zvlášť proto, že Jo Nesbø jej servíruje bez okolků hned od první stránky. Přiznám se, že proto jsem knihu začínala číst nadvakrát. První kapitola totiž nebyla utrpením jen pro oběť, ale i pro mne.
Žánrově se kniha začíná klasické detektivce vzdalovat a mistrovsky si míří přímo mezi nejlepší thrillery. Je nervy drásající, napínavá, komplikovaná. Neuvěřitelná. Ponurá. Jo Nesbø má bezesporu dar – umí popsat ponurost lidské povahy a krásu norské krajiny. Příběh je navíc vylepšený tím, že jsou v něm zvláštní a tajemné pasáže v ich-formě, které píše vrah. Jenže kdo to je?
Jo Nesbø, Levhart, Kniha Zlín, 2013
