Na srazu spolužáků střední školy se každý touží ukázat v poněkud lepším světle, zveličit své pracovní úspěchy, vykreslit svou rodinu tak, aby vypadala jako ze zásilkového katalogu. Nejinak je tomu i u tří kamarádek – Evy, Beatrix a Kateřiny, které se setkávají po pětadvaceti letech od maturity. Beatrix je úspěšná manažerka, která cestuje po světě, Kateřina udělala závratnou kariéru v politice a Eva se dobře vdala a je spokojenou ženou v domácnosti. Po pár skleničkách si však tři někdejší kamarádky vzpomenou na „staré dobré časy“ a svěří si krutou pravdu o tom, že nic na světě není, jak se na první pohled jeví, nic není zadarmo a u sousedů je tráva vždy zelenější. A muži jsou odpovědni za všechno zlo světa. Alespoň ti jejich. Rozhodnou se tedy vymanit z jejich otěží v duchu shakespearovském – oko za oko, zub za zub. Aby tento depresivní pakt posvětily, zavázaly se k vzájemné věčné mlčenlivosti či pouze z důvodu, aby v plytkém ději nastala malá změna, zpečetí tento slib společnou nocí s výborných placeným společníkem (otázku, proč jsou všichni gigolové v knihách a filmech vždycky krásní, urostlí sirotci, kteří si potřebují zaplatit studium práv či medicíny si raději ani nepokládejte).
Společná pomsta dávné přítelkyně nejen stmelí, ale zavede na nevšední místa v nevšedních rolích. A tak se z manažerky, matky v domácnosti a političky stávají profesionální společnice, ošetřovatelky, zručné kameramanky a vyděračky, finančně zdatné intrikánky. Výše uvedený společník se navíc ukáže šikovný nejen při postelovém maratonu, takže jej dámy neváhají využít pro řešení zapeklitých situací vyžadujících mužský element. Aby byl výčet nudy a klišé úplný, špatné bude potrestáno, dobré odměněno. Jako v pohádce.
Tato pohádka pro dospělé ženy se ale bohužel vůbec nepovedla. Kniha je nudná jako babiččin nákupní seznam a zcela jistě obsahuje daleko více klišé. Děj je nezajímavý, Stokrát opakovaný v televizních filmech německé produkce. Popisy „exkluzivního“ prostředí jsou tak nepropracované, že už je pro rozvíjení vaší představivosti možná přínosnější přečíst si nový katalog IKEA. Mě osobně se příliš nelíbil ani překlad Jany Zoubkové. I když například otázka zda překládat (případně jaký je ideální překlad) německý národní pokrm currywurst je sporná a do děje a chápání textu čtenářem příliš nezasáhne, nepřeložení jména Dagobert Duck, tak aby věta českému čtenáři dávala smysl, považuji za amatérismus (pravda, milovníci Kačeřích příběhů vědí, ostatním stačí “kuk do Googlu“, aby poznali, že být za vodou jako Dagobert Duck není odkaz na tradiční německé pořekadlo, ale na proslulý trezor strýčka Skrblíka).
Nejsem nikterak zaujatá proti romantickým příběhům a ráda s nimi strávím pár příjemných letních chvil. To jsem očekávala i od knihy Ellen Bergové. Bohužel její příběh je špatný, literární kvality nevalné. Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením. A odpočinek a relaxaci mi rozhodně nepřinesla. Dovedu si představit tuto knihu jako účinný uspávací prostředek nebo (se vší úctou ke knihám) zarážku do dveří. Kdyby Ellen Bergová napsala místo tohoto banálního příběhu průvodce oblastí Allgäu, ve které žije, vytvořila by smysluplnější a zábavnější literaturu.
Jak ty mně, tak já tobě, Ellen Bergová, Euromedia Group, k.s. – Ikar, 2013
