PŘEKONÁ ŽÁK MISTRA POLITICKÉHO THRILLERU?

Robert Ludlum bývá označován za otce politického thrilleru. Údajně byl ve svém řemesle (jinak než řemeslem se jeho práce při množství knih, které napsal, snad ani nazvat nedá) tak dobrý, že na něj CIA musela nasadit zvláštního agenta. Jeho následovníci mistrný odkaz svého guru zřejmě nikdy nepřekonají. I přes jejich snahu chybí „pokračovatelským“ knihám onen ludlumovský spád, těžko uvěřitelná zápletka s naprosto dokonalým popisem exteriérů i interiérů a hluboké charakteristiky hlavních hrdinů.

Paul Jonson si po odchodu ze státních složek zřídil dvě společnosti – nadaci, která podporuje vysloužilé agenty s psychickými problémy a soukromou bezpečnostně detektivní agenturu, která nadaci financuje ze svých zakázek. Když mu jeden z jeho prvních „nadačních případů“, nyní ředitel bezpečnosti velké ropné společnosti, zavolá, že má zakázku, nepojme Janson žádné podezření, že by se mohlo jednat o něco nekalého. Zakázka má spořívat v záchraně lékaře ropné společnosti, který byl údajně unesen. Háček, oné zakázky spočívá nejen v tom, že byl lékař unesen na lodi poblíž malého afrického ostrovního státu, na kterém se schyluje k revoluci, ale i ve faktu, že lékař není a nikdy nebyl zaměstnancem oné společnosti. Proč tedy mají zájem na jeho záchraně? Jde o nějaký interní boj o moc nebo o boj o nová naleziště ropy? Teprve v průběhu akce si Paul Jonson uvědomí, že neví, jestli „bojuje na správné straně“. Co když se události nestaly tak jak mu je popsal dávný přítel? Co když pomáhá něčemu, proti čemu by se raději postavil?

Nebyl by to ludlumovský hrdina, aby mu v jeho těžké a zdánlivě nemožném boji proti vládě a gigantickým společnostem nepomáhala sličná kráska. Pravou rukou Paula Jansona je Jessika Kincaidová. Je krásná, štíhlá, přitažlivá, přitom v boji neuvěřitelně zdatná a výborná ostřelovačka. Právě postava Jessiky Kincaidové je podle mne jednou ze slabých míst jinak dobrého thrilleru Paula Garrisona. Právě ona je důvodem, proč pochybovat, že žák pozorně sledoval svého mistra. Je zkrátka příliš dokonalá (a to si troufám tvrdit, přestože můžu být nařčena ze zapšklosti nedokonalé čtenářky). A to ludlumovští hrdinové nebývají a jejich ženy už vůbec ne. A to přestože jsou tajnými agenty, vědci nebo lékaři.

I když o knize Jansonův rozkaz neplatí kritiky často zmiňované „nikdy nezačínejte číst Ludluma, pokud musíte druhý den do práce“, stále se jedná o velmi zdařilý špionážní thriller. Zápletka sice není ludlumovsky komplikovaná a nepředvídatelná, ale děj je specifický a zapamatovatelný, takže vám pravděpodobně nesplyne s dvaceti dalšími podobnými knihami, jak se mi stalo například u Bournovského pokračování.

Jansonův rozkaz, Robert Ludlum – Paul Garrison, Domino, 2012