Agatha Christie je označována za královnu detektivek. Aby ne. Za svůj život napsala šedesát šest detektivních románů, čtrnáct povídkových souborů a řadu dalších literárních děl. Je jednou z nejprodávanějších autorek na světě a to přesto, že tvořila již na začátku minulého století. Její příběhy tak dnešní čtenáře, zhýčkané komplikovanými a přetechnizovanými ději severských a jiných detektivních příběhů, mohou překvapit svou jednoduchostí.
Hlavním hrdinou knihy Vždyť je to hračka je policista Luke Fitzwilliam, který se po letech služby na Dálném Východě vrací domů do Anglie. Náhoda tomu chce, že ve vlaku domů narazí na starou dámu, která mu svým příjemným vystupováním připomene oblíbenou tetičku, a proto shovívavě vyslechne její bláznivý příběh. A tento příběh o vraždícím šílenci se zlým pohledem, který řádí v jinak poklidné anglické vísce, má stará dáma v plánu převyprávět i Scotland Yardu. Proto cestuje do Londýna. Stará dáma bohužel na nejslavnější anglickou policejní stanici nedojde, protože ji srazí auto. Zprávu o tom náhodou zahlédne Luke Fitzwilliam v novinách. V nich se navíc píše i o záhadných úmrtích, o kterém mu stará dáma vyprávěla. Luke zbystří. Jeho šestý policejní smysl větří nekalost, a protože nemá na práci zrovna nic jiného, vypraví se do městečka vyšetřit ona záhadná úmrtí. Jeho práce spočívá hlavně v „čmuchání“ a vyptávání se a tak je čtenář postupně seznámen se všemi významnějšími obyvateli městečka a příbuznými obětí. A zrovna v téhle anglické vesnici se sešla hodně zvláštní společnost – bledý příznivce satanismu (nebo podobného hnutí), mladý ambiciózní lékař, naivní boháč, „pod pantoflem“ držený generál i krásná čarodějka. Jenže… kdo z nich je vrah?
Rafinovanost Agathy Christie však spočívá v tom, že ona jednoduchost je pouze zdánlivá. Vrahem se ukáže být úplně někdo jiný než ten, koho za něj od počátku považujete. A přitom indicie byly tak zřejmé. Agatha Christie však na rozdíl od svých současných kolegů nedělá zbytečné „odbočky“. Nepopisuje krajinu, neseznamuje nás s reáliemi, hlubinnou analýzou psychického stavu hlavního hrdiny ani tím, co měl včera k večeři (pokud by tedy jídlo nebylo otrávené a tím pádem součástí děje). Její kniha je oproti detektivkám současných autorů značně útlá. To může čtenáře překvapit. Nicméně příběhu ani detektivní zápletce malý rozsah rozhodně neškodí. A pro čtenáře detektivních bichlí může být tato četba značně osvěžující.
Mottem knihy Agathy Christie je „když vás nikdo nepodezřívá, je zabíjení vlastně hračka“. Při čtení její knihy vás však napadne, že narodí-li se někdo se schopnostmi Agathy Christie je vyprávění detektivního příběhu vlastně hračka. Dějem proplouváte snadno, lehce, je srozumitelný, jasný a přitom vás dokáže překvapit. I proto je Agatha Christie obdivována již několik generací.
Vždyť je to hračka, Agatha Christie, Knižní klub, 2006
Fotografie obalu knihy převzatá z www.bookfan.eu
Žádné komentáře:
Okomentovat